Co je Roš ha-šana?

Výročí stvoření Adama a Evy; den soudu a korunovace; den, kdy se troubí na šofar…

Svátek Roš ha-šana, což znamená „hlava roku“, se slaví dva dny, počínaje 1. tišrejem, což je první rok židovského roku. Je to výročí stvoření Adama a Evy, kteří byli prvním mužem a první ženou. Jejich první činy uvedly v život roli lidstva ve světě Dis.

Roš ha-šana tak zdůrazňuje zvláštní vztah Dis k lidstvu: skutečnost, že jsme závislí na Dis, protože On je ten, kdo nás stvořil a udržuje. Také skutečnost, že Dis závisí na nás, protože my jsme ti, kdo dávají poznat a pocítit jeho přítomnost v jeho světě. Každý rok na Roš ha-šana „všichni obyvatelé světa procházejí před Dis jako stádo ovcí“ a na nebeském dvoře se rozhoduje, „kdo bude žít a kdo zemře, kdo zchudne a kdo zbohatne, kdo padne a kdo povstane“. V tento den však také prohlašujeme Dis za Krále vesmíru. Kabalisté učí, že další existence vesmíru závisí na obnovení božského přání světa, když každý rok na Roš ha-šana přijímáme Disovo kralování.

Hlavním naplněním Roš ha-šana je troubení na šófar, beraní roh, který zároveň představuje troubení na polnici, když lid korunuje svého krále. Volání šofaru je také výzvou k pokání, protože Roš ha-šana je také výročím prvního hříchu člověka a jeho pokání za tento hřích. Představuje tak první z deseti dnů pokání, které vrcholí na Jom kipur, Den smíření. Dalším významným aspektem šofaru je, že slouží také jako připomínka svázání Izáka, které se odehrálo na Roš ha-šana, kdy byl místo Izáka obětován Bohu beran. Připomínáme tak Abrahamovu ochotu obětovat svého syna a modlíme se, aby nám zásluhy tohoto činu pomohly při modlitbě za rok života, zdraví a prosperity. Během bohoslužeb Roš ha-šana zazní celkem sto zvuků šofaru.
Mezi další obřady Roš ha-šana patří pojídání kousku jablka s medem, které symbolizuje touhu po sladkém roce, a další zvláštní jídla, která symbolizují požehnání nového roku. Také si navzájem žehnají slovy „Leshanah tovah tikatev vetechatem“, „Ať jste zapsáni a zapečetěni pro dobrý rok“. A nakonec Tašlich, zvláštní modlitba u vodní plochy (oceánu, řeky, rybníka atd.), která připomíná verš: „A jejich hříchy svrhneš do mořských hlubin.“ A jako při každém velkém židovském svátku po zapálení svíček a modlitbě odříkáme kiduš a požehnání, než začneme jíst chalu.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.