Jaký je postoj katolíků k józe?

Několik dotazů ohledně jógy jsem obdržel e-mailem a o dalších jsem se dozvěděl ústně. Zdá se, že mnoho věřících zajímá, co si má katolík myslet o józe. Mnozí si dokonce přejí přímé odsouzení ze strany církve.

To, že k takovému odsouzení dosud nedošlo, je důležitým faktorem pro každého, kdo se snaží na tuto otázku poctivě odpovědět. Navzdory tomu, že Vatikán registruje určité obavy, necítí se být nucen sdělit katolíkům, že jóga je zcela za hranicí. Proč ne?

Mnoho argumentů, které mají katolíci tendenci používat proti praktikování jógy, je ve skutečnosti nekatolických – dokonce pověrčivých. Ti, kdo tvrdí, že praxe stavění těla do určitých pozic automaticky otevírá člověka zlovolným nadpřirozeným silám, se dopouštějí stejného omylu jako sv. Pavel kritizoval v 1. listu Korintským 8, když těm členům své kongregace, kteří měli obavy z konzumace jídla obětovaného modlám (velká část dostupného masa v Pavlově době měla pocházet z pohanských chrámů), řekl: „Víme, že žádná modla na světě ve skutečnosti neexistuje.“

Fyzické pozice při józe nemají samy o sobě o nic větší duchovní sílu, než se maso z pohanského chrámu liší od jakéhokoli jiného masa. V důsledku toho není žádný problém s tím, aby katolík používal různé protahovací cviky a cvičení, které mohou pomoci jeho nebo jejím bolavým zádům, jen proto, že jsou to náhodou jógové pozice.

Ale když si přečtete zbytek 1. listu Korintským 8 (vážně, jděte si ho přečíst), uvidíte, že to není celý příběh. I když jsou fyzické pozice samy o sobě morálně neutrální (a fyzicky prospěšné), jsou tu ještě další úvahy. Jak pojídání modlám obětovaných pokrmů, tak jóga se odehrávají ve společenském kontextu a my musíme dbát na to, abychom svými činy nesdělovali svému okolí něco, co by je pohoršovalo – nebo snad dokonce klamali sami sebe.

Ti, kdo kritizují jógu pověrčivým argumentem, že samotné pozice nás otevírají temným silám, se zdají být o něco méně hloupí, když si uvědomíme, že někteří katolíci (a jistě i velmi mnoho nekatolíků), kteří jógu používají, věří, že tytéž pozice nás otevírají silám světla. Pověrčivost může jít oběma směry, a i když se ti, kdo si myslí, že jóga je špatná, protože automaticky vede k okultismu, mýlí, mýlí se jen stejně jako ti, kdo záměrně používají jógu jako duchovní cvičení.

Každý katolík, který cvičí jógu, si proto musí být vědom toho, že pouze cvičí. Pro křesťana může jóga fungovat jako modlitba pouze v tom smyslu, že každý úkon zasvětíme Bohu ve snaze „modlit se bez přestání“. Jinými slovy, pokud je jóga pro katolíka duchovním úkonem, je tomu tak právě tak, jako je vzpírání nebo plavání duchovním úkonem.

Tuto rovnováhu může být těžké nastolit kvůli výše zmíněným sociálním faktorům. Zatímco jen velmi málo našich současníků bude pravděpodobně vnímat plavání koleček jako účast na duchovním cvičení, mnozí budou takto vnímat jógu. A to se dá očekávat vzhledem k tomu, že původní praktikující jógy ji chápou jako duchovní cvičení.

Z tohoto důvodu nejsem nakloněn podpoře praktikování svaté jógy ani jiným způsobům, jak se snažit využít jógu jako duchovní disciplínu pro křesťany. Takové označení ztěžuje rozlišení fyzických pozic jógy od pověrečných možností, které jsou v její praxi obsaženy. Překračuje také Pavlovu radu Korinťanům, aby ctili citlivé svědomí těch, kteří možná ještě chovají pověrčivé názory.

Na cvičeních, která posilují naše zdraví a pohodu, nemůže být ze své podstaty nic špatného. Nemůžeme si však dovolit přehlížet možnost, že společenský a historický kontext jógy může být kamenem úrazu pro používání těchto cvičení jako pouhého cvičení nebo pro naše bratry a sestry v Kristu.

Pro další katolickou úvahu o otázkách, které vyvstávají v souvislosti s jógou, vřele doporučuji vynikající zpracování Michelle Arnoldové pro Catholic Answers. Zdůrazňuje zejména dvě věci, které doplní mé komentáře zde: zaprvé se zabývá některými skutečnými duchovními názory přítomnými v józe (a srovnává je s ortodoxním křesťanstvím); zadruhé zasazuje otázku jógy do kontextu postoje katolické církve k nekřesťanským duchovním tradicím obecně, přičemž uznává, že přístup katolické církve je v těchto otázkách zcela odlišný od přístupu fundamentalistického protestantismu.\

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.